Hluchá místa

Ve své básnické prvotině se Hana Richterová představuje hned v několika polohách. Od pravidelných rytmických básní evokujících nejen dávné lidové písně odkudsi z mimočasu (Úhorem hrnuli / hlínu jak moře / Listopad sirnatý / obnažen hořel), přes ozvěny archetypálních mytologií (Na počátku byla v ženě tma / modlitba za oheň a maso) a silné smyslové obrazy (Jako když v hrudním koši padá listí / cítíš už v srpnu / rozpažený podzim), až po existenciální verše tematizující samou esenci poezie (Co kdybych se nenarodil? / Stala by se z Básně Nebáseň?)… Hluchá místa jsou místa mezi.
V době všudypřítomného akustického smogu mohou působit očistně a blahodárně. Před použitím doporučeno poodstoupit.