Jan Fridrich z Valdštejna

Arcibiskup Jan Fridrich (Bedřich) z Valdštejna (1642–1694) patří k významným postavám
českých dějin 17. století. Ve jeho druhé polovině představoval právě on nejvyšší autoritu českého duchovenstva – organizoval rekatolizaci, mj. prostřednictvím spolupráce s církevními řády, rekonstrukce farní sítě, literárního mecenátu a dalšími metodami. Tato stránka působení Jana Fridricha z Valdštejna je velmi důležitá a v knize se jí dostává náležité pozornosti – pražský arcibiskup stál v centru kulturního dění a shromáždil okolo
sebe umělce, literáty i hudebníky. Jeho život a působení poskytuje komplexní vhled do kulturního a politického vývoje českého státu a církve v období, které zdaleka nebylo jen dobou „temna“. Monografie Jiřího Havlíka se zabývá i druhým životem Jana Fridricha z Valdštejna, neboť zajímavě ilustruje jak úsilí o nalezení českého světce v raném novověku,
tak snahu hledat „vlastence“ v řadách české pobělohorské společnosti, tolik typickou pro 19. století.