Maqámy

Na konci 10. století vznikl zcela nový žánr
klasické arabské prózy – maqáma. Vytvořil
jej Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá,
jemuž se v dějinách arabské literatury dostalo
příhodného označení Badíc az-Zamán
(Div své doby). Zasloužil si ho díky svým
vynikajícím schopnostem a nevšednímu talentu,
jimiž převyšoval své současníky a vrstevníky.
Nesmírnou proslulost přinesl maqámám
dokonale zvládnutý vytříbený literární
styl a výjimečný jazykový talent al-Hamadháního,
který se stal vzorem pro generace
autorů rozvíjejících umění tohoto epického
žánru. Maqámy vyprávějí o zvyklostech každodenního
života obyvatel Abbásovského
chalífátu, o šibalských kouscích podvodníků
i potulných literátů. Umělecká hodnota
al-Hamadháního díla je dodnes předmětem
velikého zájmu spisovatelů a literárních kritiků
v arabském světě i za jeho hranicemi.