Neklidný zadek mě pálí

Literární návrat velkého tuláka. Neznámé a dosud nevydané texty. Vzpomínky na kumpána Jaroslava Haška. Povídky z protektorátní Vysočiny. Křivolaké veršovánky. Potutelně ironický úsměv, odřený kožený kabát, podkolenky, kožené okované boty, pevná hůl. A na zádech batoh a v něm buď houby nebo bačkory a holení. Tak rázoval českomoravskou krajinou Zdeněk Matěj Kuděj (1881 - 1955), povídkář, veršotepec, herec bramborového divadla, překladatel Burroughsova Tarzana, redaktor, houbař, lékárenský praktikant, čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku, farmář v Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě. Celoživotní mimoběžec a outsider, který se do čítanek nemohl vejít. Nikdy se také neztotožnil s žádnou politickou ideologií, nacismus i komunismus mu byly odporné. Nejvíce toužil po svobodné nezávislosti.

Editor knihy Miloš Doležal dohledal ve státních i soukromých archivech řadu Kudějových neznámých rukopisů a sestavil z nich pestrý celek. Jeho součástí jsou vtipné veršované říkanky, ironické šlehy a melancholická povzdechnutí. Kudějovy povídky psané v čase protektorátního temna na Vysočině, jejichž hrdiny jsou životem i podnebím odření lidé, zakouřené hospody i krajina. A především dosud nezveřejněné Kudějovy barvité vzpomínky na přítele a kumpána Jaroslava Haška. Knihu graficky upravil Luboš Drtina a ilustracemi doprovodil výtvarník a sochař Jakub Grec.