Problém morálního jednání v myšlení pozdního Schellinga

Cílem předkládané publikace je objasnit koncepci lidského jednání u německého mylitele F. W. J. Schellinga (1775–1854), jak ji implikuje jeho volní koncepce absolutna vypracovávaná v letech 1809–1821. V tomto období se Schelling částečně odklání od původních racionalistických vzorů (Spinoza, Kant, Fichte) a přiklání se více k mysticko-filosofujícímu pojímání světa (Böhme aj.), aniž by však podstatně opustil své dřívější identitně-filosofické stanovisko. Středem zájmu je především koncepce jednání ze spisu Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů (1809) a její rekonstrukce z nedokončeného a za autorova života nikdy nepublikovaného souboru Věky světa (asi 1810–1821). Součástí zkoumání je též interpretace Kantovy teorie jednání ze spisu Náboženství v mezích pouhého rozumu (1793) a její srovnání s Kierkegaardovou koncepcí svobody ze spisu Pojem úzkosti (1844).