Rákoska v dílně lidskosti

Vyhlášení všeobecné školní povinnosti v českých
zemích v roce 1774 v rámci habsburské
monarchie bylo prvním krokem na cestě
školy k všeobecně respektované instituci.
O charakteru a poslání školy rozhodoval stát
i církev. Během 19. století nastolily české
národně emancipační snahy témata jako
otázka vyučovacího jazyka a interpretace
národních dějin, literatury, umění, vědy,
hospodářské prosperity apod. V oblasti socializace
dětí a mládeže integrační roli škola
plnila, její návštěva se stala v průběhu
19. a 20. století pro většinu obyvatel samozřejmostí.
Postupně se objevilo mnoho pokusů
zdokonalovat ji. Vždy však platilo, že
škola působila současně jako nástroj, zrcadlo
i součást proměnlivého životního stylu
a že toto různorodé poslání plní i nadále.