Rusalka op. 114

Svoji předposlední a nejznámější operu Rusalka napsal Antonín Dvořák za pouhých sedm měsíců, od dubna do listopadu 1900, premiéru měla v Národním divadle v Praze 31. března 1901 pod taktovkou Karla Kovařovice. Dnes patří Rusalka k nejprovozovanějším dílům světové operní scény.

Více než šedesát let od kritického vydání Jarmila Burghausera vyšla v roce 2023 nová kritická edice, která posouvá notový text opery k dnešním edičním standardům. Editoři Robert Simon a Jonáš Hájek pracovali nejen s autografní partiturou a jejím opisem, z nějž byla dirigována premiéra a stovky dalších představení, ale také se třemi rukopisnými klavírními výtahy pramenné hodnoty, které Burghauser neznal, skicami a dalšími prameny.

Novinkou oproti dřívějšímu vydání je nejen důsledné značení editorských zásahů, ale také obnovení některých původních Dvořákových variant ve zpěvním textu i detailní vyhodnocení autorizovaných škrtů (v partituře ponechány formou vi-de, takže dirigentům zůstává možnost volby).

Klavírní výtah vyšel tiskem až po Dvořákově smrti v roce 1905 v nakladatelství Mojmíra Urbánka, proto jej Jarmil Burghauser nepokládal za relevantní. Skladatel se však na jeho vzniku podílel a propůjčil mu osobité zvukové kouzlo, přičemž se místy odchýlil od partitury. Jeho znamenitou, dobře hratelnou klavírní stylizaci přejímá nový klavírní výtah Petra Koronthályho v maximální možné míře. Klavírní výtah obsahuje také poznámky (anglicky) k výslovnosti českého textu od americké sopranistky Bree Nichols.

Nová kritická edice Rusalky zahrnuje partituru, klavírní výtah, studijní partituru, sborovou partituru a kompletní provozovací materiál k pronájmu.