Světlo z Byzance

Za svůj pozoruhodný rozvoj vděčí západní středověká a renesanční vzdělanost v mnoha aspektech vzdělancům a kulturnímu prostředí Druhého Říma, tedy Byzance. Předkládaná monografie se zaměřuje na kontext vzniku a obnovy řeckých studií v italském humanismu, především pak na přenos obsahu a modelů obsažených v rukopisné tradici a knižní kultuře. Do tohoto procesu se zapojili jak překladatelé, filosofové, gramatikové, pedagogové a jejich studenti, tak cestovatelé, sběratelé, nákupčí rukopisů, kopisté, diplomaté, církevní hodnostáři, mecenáši, editoři a vydavatelé. Kniha se detailně zabývá také procesem translatio studii, jenž proběhl v přelomových letech 1360–1534 a bez nějž si dnes dějiny evropského písemnictví, umění i vědy této epochy nelze představit.