Trestní právo procesní - minulost a budoucnost

Monografie je vydávána v souvislosti se 100. výročím narození významného trestního procesualisty prof. A. Růžka. Autorský kolektiv sestává z českých a slovenských autorů několika generací. Tematicky jsou kapitoly věnovány základním zásadám trestního řízení, právu na spravedlivý proces, postavení subjektů trestního řízení, žalobnímu monopolu veřejného žalobce a problematice možnosti soukromé obžaloby, otázkám dokazování, pravidlům totožnosti skutku, přípravnému řízení a stádiím trestního řízení. Závěrečné dvě části jsou věnovány historickým aspektům, vztahům jiných právních odvětví k trestnímu řízení, problematice výuky trestního práva a rekodifikaci trestního práva.

Značná část autorů připomíná podíl A. Růžka na řešených problémech. Název monografie vystihuje dobře její obsah – chápe trestní právo procesní jako kontinuální proces, jehož instituce se vyvíjely a vyvíjel se i základní pojmový aparát. Průběh těchto minulých diskusí může být inspirativní i v současné době.

Velkou pozornost zasluhují především kapitoly obsažené v první části. Teoretické analýzy a závěry mají význam i pro obecnou teorii práva a jiná právní odvětví včetně práva ústavního se zřetelem k interpretaci a aplikaci Listiny základních práv a svobod. I když jsem zdrženlivější než někteří autoři, pokud jde o legitimitu uplatnění principů převzatých z common law do kontinentálního práva, je to nepochybně závažná problematika, jejíž aplikace může být z hlediska svrchovanosti zákona a právního státu rozporuplná. Velkou pozornost si v této souvislosti zaslouží interpretace a aplikace mezinárodních úmluv o lidských právech do vnitrostátního práva obecně a trestního řízení zvlášť. Autoři k této problematice zaujímají velmi diferencované stanovisko, které jen z menší části je vyvoláno rozdíly v další právní úpravě po rozdělení státu v České republice a ve Slovenské republice. Přínosné jsou také zkušenosti jiných států, jak na to ukazuje ve své kapitole J. Musil.

Za velmi důležitý považuji důraz na zásadu materiální pravdy, zpracovaný zejména v kapitole V. Kratochvíla. S touto zásadou souvisí i princip spravedlivého procesu a dosažení spravedlnosti, které vyplývají i z mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázána. Velmi zásadní význam má také kapitola J. Jelínka s tématem obžalovací zásady, která se zabývá aktuálními diskusemi a přesvědčivě polemizuje s návrhy na zavedení soukromé žaloby.

Celkově považuji obsah a strukturu monografie za velmi podnětnou a užitečnou pro teorii i praxi ve všech částech knihy. Jde o monografii velmi zdařilou. S plnou odpovědností mohu proto doporučit monografii k uveřejnění a jejím autorům poděkovat za velmi kvalitní dílo.